Jak danit příspěvky na dopravu ?

Autor: admin <admin(at)resultconsulting.cz>, Téma: Daně, Zdroj: finweb.cz, Vydáno dne: 01. 08. 2006

K častým otázkám zaměstnavatelů i zaměstnanců patří dotazy na to, jak je to s daněním příspěvků na dopravu. Jde také o benefity? Obecně platí, že mezi benefitní plnění ze strany zaměstnavatelů patří příspěvky na dopravu do zaměstnání a náklady zaměstnavatele na dopravu zaměstnanců do zaměstnání.

Od 1. ledna 2006 došlo k významné změně, pokud jde o daňovou výhodu při poskytování dopravy do zaměstnání zaměstnancům. Novela zákona o daních z příjmů daná zákonem č. 545/2005 Sb. s účinností od 1. 1. 2006 doplnila do zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, další ustanovení o výdajích na dopravu zaměstnanců do zaměstnání a ze zaměstnání zajišťovanou zaměstnavatelem.

Ujednání o poskytování příspěvků na dopravu do zaměstnání obsahují kolektivní smlouvy, statuty sociálních fondů. Jaké možnosti s jejich daňovým a odvodovým režimem máme?

PŘÍSPĚVKY NA DOPRAVU DO ZAMĚSTNÁNÍ

Forma peněžního příspěvku je zřejmá - jde o vymezenou finanční částku; v případě nepeněžního tvaru zaměstnavatel nakupuje například předplatné městské hromadné dopravy a zaměstnanec část jeho hodnoty zaměstnavateli zaplatí.

Pokud jde o daňový a odvodový režim plnění, tak z hlediska zaměstnance je takové plnění - peněžní či nepeněžní - zdanitelným příjmem ze závislé činnosti, protože jde o příjem plynoucí v souvislosti se současným výkonem závislé činnosti [viz § 6 odst. 1 písm. d) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů].

Nejde o příjem, ať už v peněžní nebo nepeněžní podobě, jenž by byl od daně z příjmů fyzických osob (tedy zaměstnanců) osvobozen. Je tak dílčím základem daně z příjmů fyzických osob - zaměstnanců. Příjem peněžitý a hodnota nepeněžitého příjmu jsou součástí vyměřovacích základů pro odvod sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění.

NÁKUP KUPÓNŮ PRO VEŘEJNOU DOPRAVU

Uveďme si příklad. Zaměstnavatel poskytuje svým zaměstnancům peněžní prostředky na nákup měsíčních (čtvrtletních apod.) kuponů na veřejnou hromadnou dopravu. Uvedené částky zaměstnavatel svým zaměstnancům ke mzdě nepřipočítává. Počíná si správně?

Tento případ se stává často a týká se toho, že zaměstnavatel zapomene takto poskytnuté částky peněžních prostředků připočítat pracovníkovi ke mzdě. Na takto poskytnuté peněžní prostředky se nevztahuje ustanovení § 6 odst. 9 zákona o daních z příjmů, a nemohou být tedy od daně osvobozeny. Toto plnění nemůže zaměstnavatel zaměňovat s ustanovením § 6 odst. 9 písm. f) zákona o daních z příjmů, ve kterém je uvedeno, že od daně jsou osvobozena zvýhodnění, poskytovaná zaměstnavatelem provozujícím veřejnou dopravu osob svým zaměstnancům a jejich rodinným příslušníkům ve formě bezplatných nebo zlevněných jízdenek.

Jediná možnost, kdy může zaměstnavatel svému zaměstnanci poskytovat náhrady cestovních výdajů, které nejsou u zaměstnance předmětem daně - § 6 odst. 7 písm. a) zákona o daních z příjmů] je při splnění podmínek stanovených zákonem č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů.

V případě, že zaměstnanci vykonávají služební cesty pravidelně, lze náhrady za tyto cesty paušalizovat. Při výpočtu paušální náhrady vychází zaměstnavatel z průměrných podmínek rozhodných pro poskytování náhrad zaměstnanci nebo skupině zaměstnanců (§ 19 zákona o cestovních náhradách). Dle našeho názoru by měl zaměstnavatel při stanovení průměrných podmínek rozhodných pro poskytování náhrad vycházet alespoň ze skutečností posledních tří předchozích měsíců. Pokud se změní podmínky, za nichž je tato paušální částka stanovena, je zaměstnavatel povinen tuto částku přezkoumat a upravit. Zaměstnavatel by měl též upravit podmínky, za nichž paušál stanovuje svou vnitřní směrnicí.

NÁKLADY NA DOPRAVU

Od 1. ledna 2006 došlo k významné změně pokud jde o daňovou výhodu při poskytování dopravy do zaměstnání zaměstnancům. Novela zákona o daních z příjmů daná zákonem č. 545/2005 Sb. s účinností od 1. 1. 2006 doplnila do zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, v ustanovení § 24 odst. 2 písmeno zg), které zní: "výdaje (náklady) na dopravu zaměstnanců do zaměstnání a ze zaměstnání zajišťovanou zaměstnavatelem vlastními nebo jím pronajatými dopravními prostředky nebo dopravními prostředky smluvního dopravce. Za dopravní prostředky se pro účely tohoto ustanovení považují motorová vozidla pro přepravu deseti a více osob".

Uvedené výdaje na dopravu zaměstnanců do a ze zaměstnání, při dodržení zákonných parametrů, tak jsou pro zaměstnavatele výdajem daňovým, výdajem (nákladem) vynaloženým na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů.

V důvodové zprávě k návrhu novely předkladatel (ministerstvo, vláda) uvedl, že změnou sleduje podporu mobility pracovních sil s předpokladem pozitivního vlivu na snižování nezaměstnanosti. Ustanovení umožňuje odečíst náklady zaměstnavatele vynaložené za účelem přepravy svých zaměstnanců do místa výkonu práce a zpět do místa bydliště od základu daně z příjmů, a to pouze dopravními prostředky, které mají charakter hromadných dopravních prostředků.

Na straně zaměstnance vzniká poskytnutím uvedené dopravy nepeněžní příjem plynoucí od zaměstnavatele, který není od daně z příjmů fyzických osob osvobozen; je tak součástí obecného základu daně zaměstnance.

Příklad z podniku

Zaměstnavatel nakoupil pro své zaměstnance ze sociálního fondu (SF) kupony městské hromadné dopravy (MHD) v hodnotě 4000 Kč. Z uvedené hodnoty každý zaměstnanec zaměstnavateli zaplatil 1000 Kč, dále 1000 Kč zaměstnavatel zahrnul každému zaměstnanci do jeho zdanitelných příjmů ze závislé činnosti (částka je součástí vyměřovacích základů pro odvod zdravotního a sociálního pojištění); zbývající částku 2000 Kč zaměstnavatel považuje za nepeněžní dar osvobozený od daně z příjmů fyzických osob podle ustanovení § 6 odst. 9 písm. ch) zákona o daních z příjmů. Postupoval správně?

Zaměstnavatel porušil zákon o daních z příjmů. Darem osvobozeným od daně z příjmů fyzických osob podle § 6 odst. 9 písm. ch) zákona o daních z příjmů může být pouze dar poskytnutý za obdobných podmínek jako lze dar poskytnout z fondu kulturních a sociálních potřeb (FKSP); vyhláška o fondu kulturních a sociálních potřeb (§ 14) však poskytnout uvedený dar (jako příspěvek zaměstnanci na dopravu) neumožňuje; nemůže proto být osvobozen od daně z příjmů. Uvedená částka (2000 Kč) je podle ustanovení § 6 odst. 3 zákona o daních z příjmů příjmem, jenž (v nepeněžní podobě) zaměstnanec obdržel od zaměstnavatele v souvislosti se současným pracovně právním poměrem (vztahem) a v souvislosti s příjmem z takového poměru; jde proto o dílčí základ daně z příjmů fyzické osoby ze závislé činnosti podle ustanovení § 6 odst. 1 zákona o daních z příjmů.

Podle zákona o daních z příjmů je zaměstnavatel povinen postupovat tak, že do zdanitelného příjmu každého zaměstnance zahrne částku 3000 Kč (která je součástí vyměřovacích základů pro odvod zdravotního pojištění a sociálního zabezpečení).