Novela zákona o daních z příjmů: Kdo si polepší?

Novela, na rozdíl od daně z příjmů fyzických osob, příliš nemění celkovou výši daňové zátěže společností.

Z hlediska daně z příjmů právnických osob se navrhované změny nejeví jako skutečná daňová "reforma". Hlavním mottem je u fyzických i právnických osob na jedné straně snížení sazby daně, ale na druhé straně zvýšení základu, na který se sazba uplatňuje. Opticky se tak může zdát, že daně významně klesají (např. u fyzických osob je nyní horní sazba daně 32 %, po novele by byla pouze jedna sazba 15 %; u právnických osob by mělo dojít postupně ke snížení ze současných 24 % na 19 %), ale výsledný dopad nebude nijak zásadní.

U změn na straně fyzických osob je přitom možné pozorovat určitý směr - celková daňová zátěž se snižuje, přičemž u vyšších příjmových skupin a rodin s dětmi je toto snížení citelnější než u nižších příjmových skupin. V případě daně z příjmu právnických osob je komentář ohledně směřování navrhovaných změn složitější, neboť tyto aspekty je v novele možné nalézt jen obtížně. Jedná se spíše o souhrn dílčích změn vycházejících z programového prohlášení vlády, které jsou však koncipovány tak, aby ve svém důsledku byly "rozpočtově neutrální" (jak je rovněž výslovně uvedeno v důvodové zprávě k novele).

QUO VADIS? Naskýtá se tedy otázka, co je vůbec smyslem a cílem novely. Nebrání ona proklamovaná rozpočtová neutralita novele v tom, aby skutečně přinesla něco výrazněji pozitivního? Jako pozitivní signál je určitě třeba vnímat záměr vyjádřený v důvodové zprávě k novele, že snižování sazby daně pro právnické osoby by mělo být kompenzováno zvýšením základu daně pouze krátkodobě, přičemž v dlouhodobém horizontu by mělo dojít opět k poklesu základu daně v souvislosti s vyšší dynamikou ekonomiky. Nakolik se tento záměr podaří splnit, však ukáže až čas.

Podívejme se blíže na hlavní změny, kterými navrhovaná novela hodlá vyvážit postupný pokles sazby daně z příjmů právnických osob ze současných 24 % na 22 % v roce 2008, 20 % v roce 2009 a 19 % od roku 2010.

TVRDŠÍ PRAVIDLA PRO NÍZKOU KAPITALIZACI. Nejkontroverznější změnou je jistě významné zpřísnění pravidel tzv. nízké kapitalizace. Podle současného znění zákona může poplatník pro daňové účely u půjček a úvěrů od spřízněných společností (tj. například od mateřské či sesterské společnosti) odečítat pouze tu část úroku, která je hrazena z jistiny nepřesahující čtyřnásobek vlastního kapitálu. Jinými slovy, na každé čtyři koruny půjčky od spřízněné společnosti musí připadat nejméně jedna koruna vlastního kapitálu. Podle nových pravidel by se limit zpřísnil ze současného poměru čtyři ku jedné na dvě ku jedné. Omezení daňové uznatelnosti úroků by se nově začalo vztahovat i na půjčky a úvěry od nespřízněných společností, například od bank, a to do limitu poměru mezi celkovými půjčkami a úvěry a kapitálem ve výši čtyři ku jedné. Dále by došlo k zavedení absolutního limitu na daňově uznatelnou roční částku úroků ze všech úvěrů a půjček ve výši mezibankovní sazby (12měsíční) pro příslušnou měnu plus 4 %. Maximální limit například pro úvěry v českých korunách by tedy při současných sazbách činil přibližně 7 % p. a. Takto navrhovaná pravidla by se v praxi nedotkla všech společností stejně. Nejvíce by jimi byly zasaženy společnosti podnikající v těch oblastech, ve kterých je běžná vysoká míra dluhového financováni (což jsou například developeři).

FINANČNÍ LEASING JIŽ NEBUDE DAŇOVĚ VÝHODNÝ. Dále dochází k několika změnám v oblasti finančního leasingu. Nejvýznamnější změnou je navrhované zrušení daňově výhodného režimu, díky kterému je možné v současnosti majetek pronajatý na finanční leasing odepsat do nákladů rychleji než v případě majetku zakoupeného. Podle nových pravidel by bylo nutné finanční leasing zahrnovat do nákladů nejméně po takovou dobu, po jakou by se příslušný majetek daňově odepisoval. Finanční leasing by tak přestal být daňově plánovacím nástrojem a zůstal by pouze nástrojem snižujícím náročnost investic na peněžní toky. Tato změna by tak mohla negativně ovlivnit podnikání leasingových společností, neboť ruší jednu z výhod, pro kterou je finanční leasing v současnosti často využíván.

PŘÍKLADY DALŠÍCH ZMĚN. Novela dále navrhuje prodloužit dobu odepisování osobních vozidel z dnešních čtyř let na pět. Ruší daňovou uznatelnost různých zaměstnaneckých výhod, jako jsou stravenky či příspěvky zaměstnavatele na penzijní připojištění nebo životní pojištění zaměstnanců.

Novým principem je zavedení dodanění závazků u dlužníka, a to v těch případech, kdy po splatnosti daného závazku uplynulo více než 36 měsíců.

Pozitivním krokem je rozšíření možnosti požádat finanční úřad o tzv. závazné posouzení i na vyjádření se k tomu, zda určitý výdaj představuje opravu či technické zhodnocení majetku, nebo k tomu, zda a jaký výdaj je možné zahrnout do zvláštní odčitatelné položky na výzkum a vývoj.

Z krátkodobé perspektivy nepřináší novela žádný významný posun v oblasti daně z příjmů právnických osob. Spíše než o strategickou změnu se jedná o mírné postupné snižování sazby daně, které však vyvažuje všehochuť dílčích úprav majících za cíl zvýšení základu daně v zájmu zachování celkové daňové neutrality. Až na výjimky, kterými jsou zejména zpřísnění pravidel tzv. nízké kapitalizace a omezení daňových výhod finančního leasingu, by neměly navrhované změny mít na většinu poplatníků vážný dopad. Z dlouhodobé perspektivy by mělo dojít k opětovnému snížení základu daně z příjmů právnických osob a na něj navazujícímu snížení daňové zátěže společností. Nezbývá nám než doufat, že se vládě tento záměr podaří naplnit.